Am 30. Mai 2002 verabschiedete das Parlament der Tschechischen Republik eine lange Zeit erwartete komplexe Sonderrechtsregelung betreffend die Schenkung, Abnahme und Transplantationen von Organen und Geweben. Diese trat am 1. September 2002 in Kraft. Ihr Bedarf folgte aus der Gesamtrevision des ehemaligen Systems von Schenkungen, Abnahmen und Transplantationen von Organen und Geweben in der Tschechischen Republik. Die neue Rechtsregelung ersetzte die bisherige unzureichende und kurz gefasste gesetzliche Regelung dieser Problematik, welche nur in einziger Bestimmung des § 26 des Gesetzes Nr. 20/1966 Slg., über die Pflege um Gesundheit des Volkes durchgeführt wurde. Die neue Rechtsregelung ist im Einklang mit der Verfassungsordnung der Tschechischen Republik und den internationalen für die Tschechische Republik verbindlichen Verträgen.
Die Hauptquelle der neuen Rechtsregelung bildet das Gesetz Nr. 285/2002 Slg., über Schenkung, Abnahme und Transplantationen von Organen und Geweben und über Änderung einiger Gesetze (Transplantationsgesetz). Einen Gesetzesbestandteil bildet auch die zusammenhängende Novellierung des Strafgesetzes (Gesetz Nr. 140/1961 Slg., in der Fassung der späteren Änderungen und Ergänzungen), des Gesetzes Nr. 48/1997 Slg., über die öffentliche Krankenversicherung und über die Änderung und Ergänzung einiger zusammenhängender Gesetze, des Gesetzes Nr. 200/1990 Slg., über Ordnungswidrigkeiten, des Gesetzes Nr. 20/1966 Slg., über die Pflege um Gesundheit des Volkes und des Gesetzes Nr. 160/1992 Slg., über die Krankenpflege in nichtstaatlichen Einrichtungen des Gesundheitswesens.
Zu den weiteren Quellen der Rechtsregelung gehören die Regierungsverordnung Nr. 436/2002 Slg., über Durchführung des Transplantationsgesetzes, die Verordnung des Gesundheitsministeriums Nr. 437/2002 Slg., über die Feststellung näherer Bedingungen für die Beurteilung der Gesundheitsfähigkeit und über den Umfang der Untersuchung des lebenden oder verstorbenen Gewebespenders und die Verordnung des Gesundheitsministeriums Nr. 479/2002 Slg., über die Feststellung der fachlichen Befähigung von Ärzten, welche den Tod feststellen und welche die Untersuchung über den Tod für Zwecke der Gewebe- und Organabnahme durchführen.
Diese Monographie befasst sich mit den rechtlichen und medizinischen Aspekten der neuen Rechtsregelung der Schenkung, der Abnahme und der Transplantationen von Organen und Geweben in der Tschechischen Republik.
Obsah
Zusammenfassung
Inhaltsverzeichnis
Obsah
Úvod
Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon)
Komentář k transplantačnímu zákonu
Nařízení vlády č. 436/2002 Sb., kterým se provádí transplantační zákon
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 437/2002 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky k posuzování zdravotní způsobilosti a rozsah vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce tkání nebo orgánů pro účely transplantací (vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce tkání a orgánů pro účely transplantací)
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 479/2002 Sb., kterou se stanoví odborná způsobilost lékařů zjišťujících smrt a lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti pro účely odběru tkání nebo orgánů určených pro transplantaci
Literatura
Anglické resumé
Cíle a tematické okruhy publikace
Hlavním cílem této práce je představit komplexní právní úpravu v oblasti darování, odběrů a transplantací orgánů a tkání v České republice, analyzovat příslušné právní předpisy a vysvětlit jejich dopady na medicínskou praxi. Práce se zaměřuje na objasnění podmínek pro dárce i příjemce a na fungování transplantačního systému.
- Právní rámec darování a transplantací orgánů v ČR.
- Podmínky a procesy odběru tkání a orgánů od živých i zemřelých dárců.
- Ochrana práv dárců a příjemců v souladu s mezinárodními standardy.
- Fungování transplantačních registrů a koordinačních center.
- Sankce za protiprávní jednání v transplantační medicíně.
Auszug aus dem Buch
ZÁKLADNÍ PRINCIPY TRANSPLANTAČNÍHO ZÁKONA
Transplantační zákon vychází z řady základních principů, kterými jsou zejména:
presumpce souhlasu s posmrtným odběrem tkání a orgánů,
existence registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů,
povinná registrace osob čekajících na transplantaci, dárců a příjemců tkání a orgánů,
princip, že orgány a tkáně se mají odebírat pokud možno zemřelým osobám, nikoli osobám žijícím,
spravedlnost při alokaci tkání a orgánů,
princip zohlednění medicínské naléhavosti,
princip rovnosti čekatelů,
princip anonymity mezi dárci a příjemci,
existence nezávislého Koordinačního střediska transplantací,
princip mezinárodní spolupráce v oblasti výměny tkání a orgánů k transplantacím
zákaz finančního prospěchu nebo jiných výhod a obchodování s tkáněmi a orgány.
Shrnutí kapitol
Zusammenfassung: Tato kapitola poskytuje přehled o vzniku a potřebě komplexní právní úpravy darování a transplantací v České republice, která nahradila starší a nedostačující zákonná ustanovení.
Zákon č. 285/2002 Sb.: Text zákona definuje základní pojmy, podmínky odběru od živých i zemřelých dárců a ustanovení o etických komisích a registrech.
Komentář k transplantačnímu zákonu: Tato část analyzuje účel a koncepci zákona, principy ochrany anonymity a mezinárodní aspekty transplantačního systému.
Nařízení a vyhlášky: Dokumenty blíže specifikují postupy při zjišťování smrti, zdravotní způsobilost dárců a technické podmínky fungování registrů.
Literatura: Seznam použitých zdrojů a odborných článků, které byly využity při zpracování této problematiky.
Klíčová slova
Transplantace, orgány, tkáně, dárce, příjemce, transplantační zákon, etická komise, registrace, medicínská naléhavost, anonymita, odběr, smrt mozku, koordinační středisko, zdravotní způsobilost.
Často kladené otázky
Co je hlavním tématem této publikace?
Publikace se podrobně zabývá právní úpravou darování, odběrů a transplantací orgánů a tkání v České republice, zejména s ohledem na zákon č. 285/2002 Sb.
Jaké jsou klíčové oblasti transplantačního práva?
Klíčovými oblastmi jsou podmínky pro živé a zemřelé dárce, ochrana anonymity, proces alokace orgánů podle medicínské naléhavosti a fungování státních registrů.
Jaký je hlavní cíl transplantačního zákona?
Cílem zákona je posílit právní záruky při odběrech a transplantacích a zajistit ochranu práv dárců i příjemců v souladu s mezinárodními standardy.
Jaká je hlavní metoda zjišťování smrti dárce?
Zákon stanovuje nezávislé zjišťování smrti, a to buď nevratnou zástavou krevního oběhu, nebo smrtí mozku, kterou prokazují specializovaní lékaři.
Co pokrývá hlavní část této publikace?
Hlavní část obsahuje znění samotného transplantačního zákona, související nařízení vlády, vyhlášky a odborný komentář k těmto právním normám.
Jaká klíčová slova charakterizují tuto práci?
Práci charakterizují termíny jako transplantační zákon, dárce, příjemce, anonymita, medicínská naléhavost a etické komise.
Proč je zřízen Národní registr osob nesouhlasících s odběrem?
Registr byl zřízen za účelem zvýšení právní jistoty občanů, kteří si nepřejí, aby byly jejich orgány po smrti využity k transplantačním účelům.
Jakou roli hraje etická komise při odběru od živých dárců?
Komise dohlíží na nestrannost rozhodování a chrání dárce, zejména v případech, kdy příjemce není osobou blízkou nebo kdy dárce není plně způsobilý k právním úkonům.
- Quote paper
- Univ.-Doz. Karel Schelle (Author), Dr. Vlastislav Man (Author), Dr. Tomáš Ostřížek (Author), 2010, Die Rechtsregelung der Transplantionen in der Tschechischen Republik, Munich, GRIN Verlag, https://www.hausarbeiten.de/document/155157
